Rozšíření latinskoamerických rafinerií: mexický Dos Bocas a kubánské projekty

Latinská Amerika přidává v letech 2025-2027 více než 600 tisíc barelů denně nové rafinérské kapacity, což představuje největší regionální rozšíření za poslední dvě desetiletí. Hlavními projekty jsou mexická rafinerie Dos Bocas v Tabasku, modernizace kubánské rafinerie Cienfuegos a venezuelské pokusy o restart komplexu Paraguaná. Tyto investice zásadně mění globální tok rafinovaných produktů a snižují závislost regionu na dovozu benzinu z amerického zálivu Mexika.

Mexická rafinerie Dos Bocas, oficiálně Olmeca, byla po mnoha odkladech a překročení rozpočtu o více než 8 miliard dolarů uvedena do plné produkce v roce 2025. S kapacitou 340 tisíc barelů denně se stává největším projektem státní společnosti Pemex za posledních 40 let. Zařízení zpracovává těžkou mexickou ropu Maya a vyrábí převážně benzin a motorovou naftu pro domácí trh. Mexický prezident Andrés Manuel López Obrador ji prohlásil za symbol energetické suverenity, kritici však upozorňují na nízkou efektivitu a problémy s katalytickým krakingem.

Kuba, která posledních dvacet let trpěla chronickým nedostatkem palivových rezerv, modernizuje rafinerii Cienfuegos ve spolupráci s ruskou společností Rosněfť a venezuelskou PDVSA. Kapacita má vzrůst z 65 tisíc na 150 tisíc barelů denně do roku 2027. Druhá kubánská rafinerie v Santiagu de Cuba má dostat čínské financování v rámci iniciativy Pás a stezka.

Pro evropský a český trh mají tyto změny několik dopadů. Za prvé, snížení importu rafinovaných produktů z USA do Latinské Ameriky uvolňuje kapacity na americkém pobřeží Mexického zálivu, které mohou být přesměrovány do Evropy. Za druhé, mexická Pemex se může stát aktivnějším exportérem polotovarů včetně vakuového destilátu pro evropské rafinerie, čehož by mohl využít i Orlen Unipetrol pro doplnění surovinového mixu. Za třetí, geopolitické riziko spojené s kubánskou a venezuelskou produkcí zůstává vysoké.

Mezinárodní energetická agentura odhaduje, že čistá rafinérská kapacita Latinské Ameriky vzroste do roku 2027 na 7,8 mbd, zatímco regionální poptávka stoupne pouze na 6,9 mbd. To vytvoří přebytek 900 tisíc barelů denně, který bude exportován převážně do Afriky, Evropy a jihovýchodní Asie. Pro Orlen Unipetrol jde o příležitost diverzifikovat zdroje rafinovaných produktů a snížit závislost na evropských konkurentech Total, Shell a ENI.

Analytici Wood Mackenzie však upozorňují, že rafinerie Dos Bocas a Cienfuegos čelí strukturálním problémům - vysoké provozní náklady, závislost na dotacích a politické zásahy. Pokud mexická vláda Claudia Sheinbaum nedokáže udržet operativní excellenci, hrozí, že projekty skončí jako další břemeno státního rozpočtu. Pro Českou republiku to však mění globální balance trade flow rafinovaných produktů a posiluje pozici Atlantického oceánu jako klíčové dopravní arterie pro energetické komodity. Orlen Unipetrol nedávno podepsal memorandum o spolupráci s mexickou Pemex o vzájemné výměně technologických zkušeností v oblasti hydrokrakingu a alkylace, což ukazuje na rostoucí komerční zájem o latinskoamerický trh ze strany středoevropských hráčů.